Menu

Francie-Španělsko-2015

POUTNÍ VÝLET ZA APOŠTOLEM JAKUBEM, TEREZIÍ Z AVILY A MÁŘÍ MAGDALENOU

1.den-pondělí 14.9.: První den vyrážíme kolem poledního z Prahy, již v plné sestavě. Jsme 4, tedy plné auto (Fabia kombi diesel), až moc plné. Zdá se, jak stárnem, že pohodlníme a jsme nějak náročnější. Anebo už neumíme úsporně balit. Jedeme na Plzeň – Rozvadov – Norimberg – a pak napříč Německem k jihozápadnímu cípu, kde je nádherné Bodamské jezero. Zde leží naše první zastávka – Kostnice. Ale ještě před tím, je podvečer, se po cestě blízko prvního cíle, zastavujeme na ostrově ve velikém B. jezeře – v Reichenau. Krásné místo, nabyté historií, především tou křesťanskou. 2 románské kostelíky a raněstředověký benediktýnský klášter, ve kterém na začátku 11. stol. působil mnich Heřman z Althausenu, jehož proslavila ve své knize „Dokonalá svoboda“ švýcarská spisovatelka Ziescheová (prosím – shovívavost k přesnosti mých historických a místopisných informací – píši to z hlavy, teprve následně se tomu budu věnovat – jak dovolí volný čas – důkladněji. Spíše podnět k vlastnímu studiu.) Tento Heřman byl všestranný vědec a zároveň hluboký křesťanský mystik. Jeho „Salve Regina“ je výmluvnou oslavnou modlitbou, v níž se zračí i Heřmanova duše. Odjíždíme ke Kostnici (Konstanz) a na jejím okraji rozbíjíme tábor. Prší a tak stavíme dva stany – ženský (se psem) a mužský. Noc přečkáme bez újmy na zdraví.

2.den-úterý 15.9.: Ráno vstáváme, vaříme kafe (dobré – silné, horké), ostatně po celé téměř tři týdny jediné teplé „jídlo“. Jinak jíme dobře, vydatně, zdravě, ale studeně a málo. To ale k pouti patří. Jedeme do historického centra Kostnice. Jan Hus má letos výročí – 600 let od jeho upálení. Město je krásné, dýchá starou historií, ale i moderní lidé se v něm cítí dobře (já si zde např. kupuji silně zlevněné vytoužené botasky, abych důsledněji dbal na Boží dar zdraví). Procházíme po hlavních zastávkách Jana Husa z r.1414-15 (ne po všech). Dům pobytu čís.1 – hned za pevnostní bránou, u jakési zdejší vdovy, která s mistrem sympatizuje. Dnes je zde pamětní tabule na fasádě a uvnitř (dnešní dům již samozřejmě není v podobě r.1414) malé českoněmecké muzeum, kde se můžete malinko vžít do atmosféry pozdního středověku a jeho náboženských konfliktů. Pak jdeme ke gotické katedrále, kde se odehrávala sezení koncilních otců, ale též „slavnostní“ odsvěcení a prokletí kacíře M.Jana. Pak směřujeme k přístavu města na břehu jezera. Hned u břehu stojí krásně zrekonstruovaný „koncilní zasedací“ dům, který byl koncilu propůjčen jedním z nejbohatších kupců tehdejší doby. Zde Jan Hus patrně též zažil atmosféru vůči němu v té vypjaté situaci (řešení trojpapežství) nepříliš vstřícného postoje koncilu, který jej patrně zde nakonec odsoudil jako kacíře k světskému trestu upálení. Pak kousek k výtoku Rýna z jezera stojí dominikánský klášter. Zde byl Hus vězněn za velice ponižujících a bolestných okolností celé 4 měsíce, přičemž téměř při svém křehkém zdraví přišel o život. Vězeňská klášterní věž se zachovala dodnes (klášter je dnes moderně-historickým hotelem). Pak hledáme památné místo, kde byl Jan Hus upálen. Málo lidí to ví, ptáme se. Naše mínění, že je to na břehu Rýna, kam byl Husův popel z upálení rozprášen, je mylné. To místo je poměrně vzdálené břehu Rýna, uprostřed vilové kolonie. Zde zavzpomínáme na smutné dějiny našeho národa. I se modlíme. Je už večer, směřujeme z města k noclehu. Cestou k autu ještě objevíme pamětní desku na Jeronýma Pražského, který zde po svém osobním selhání zrady přítele Husa byl vězněn, mučen, na Husově místě pak upálen. Vyrážíme z Německa na jihovýchodní Francii, do Provence, směrem na Pont-du-Gard. To je naše další zastávka, ale o cestě se v pohoří Schwarzwald zastavujeme u krásného horského jezera, zde se najíme, vykoupeme (jen Šmudla) a pak jedeme dál. Za hranicemi ve Francii spíme na krásném místě, ale jejda – zase nám v noci prší. Někteří to řeší nepohodlným, ale suchým přespáním v autě, jiní vlhkým, ale zážitkovým a pohodlným přespáním ve stanech. Ráno docela dobrá nálada. Máme ložnice mokré. Musíme je cestou usušit. /VIDEO/

3.den-středa 16.9.: Sušení je hlavní záležitostí (kromě toho, že máme hlad) na cestě na Pont-du-Gard. Zastavujeme na dálničním odpočívadle. Francouzi je mají krásná – připadáte si jak sami v krásné přírodě. Sušíme stany, spacáky (je docela hezky s občasnými kratičkými přeháňkami), jíme. Vepřové konzervy, sardinky, a pijeme horké kafe a čaj. Kolem poledního dorazíme k Pont Du Gard. Vjezd autem do areálu je drahý, objedeme areál a parkujeme společně s vícero spořivých Francouzů na polopolní cestě několik km od římské památky velkolepého mostu akvaduktu. Krásná procházka k monumentu, zde focení, obdivování stavitelského umu starých Římanů, a dokonce – koupačka Šmudly a solidárně i mně. Krása. Vracíme se k autu a jedeme do Nimmes. Večerní Nimmes je zvláštní – poloopuštěné, trochu špinavé, rozpačité. Ale krásné památky – vstupní římská brána, amfiteátr, římský chrám Augustových adoptovaných synů. Úzké tajemné uličky, nerozšifrovatelná atmosféra. Románská katedrála. Je večer, vyrážíme ke spaní. Spíme nedaleko Camarque, zase nám v noci prší. Zase mokré spacáky a stany. Počasí se letos v těchto zářiově teplých a slunečných oblastech zbláznilo. Ale co můžeme čekat od moderní doby?

4.den-čtvrtek 17.9.: Bereme to jak to je a ráno vstáváme docela odpočatí. Jedeme přes Camarques do Saintes-Maries-de-la-Mére. Camarque je nádherná exotická přírodní rezervace, městečko je podle raněstředověké provensálské legendy svědkem vylodění svatých Marií (nejenom) – Máří Magdaleny, Marty, Lazara, Marie Salome, Marie Kleofášovy, Maximina, Sidonia, a, v neposlední řadě – Sáry, manželky Pilátovy, která se o vzácné průvodkyně Ježíšova pozemského života zde obětavě starala. Podle této tradice byla původem z Egypta a v 15. stol. ji  přišlí Rómové (zde je toto označení etnika neznámé, říká se „cikáni“ (gitans) – bez nádechu despektu a nadřazenosti většinových obyvatel). Při prohlídce města ale narážíme na zásadní průšvih – kostel se renovuje až do jara příštího roku. A tak, - je zavřený, - bez varování. Škoda. Nakoupíme si předražené sošky sv. Sáry a jdeme se vykoupat na zdejší hezkou pláž. Pak jedeme zpět do vnitrozemí, následně pak do historické „Okcitánie“, ve vrcholném středověku země Katarů. Spíme před 1. katarským hradem na okraji venkovské krásné vinice (jsme ukáznění, nic si z ní nevezmeme, ačkoli je obsypána modrofialovými sladkými hrozny (pár kuliček ale „povinně“ okoštujeme). /VIDEO/

5.den-pátek 18.9.: Ráno u vinice na krásném venkově rozcvička, pak již směr první a postupně další katarské hrady (KatařiF). Podívejte se na snímky, samotným hradům věnuji později (snad) samostatnou kapitolu. Je zde nádherná krajina, zachovalá dosud ve své částečně středověké podobě, vápencové ostrohy, na nichž jsou postaveny jako cimbuří hrady, často velice rozsáhlé, které byly posledním útočištěm pro kacířské Katary, kteří byli nakonec velice brutálně za křížové výpravy nejenom poraženi, ale do značné míry (pokud se nevzdali svého náboženského přesvědčení) vyvražděni. Spíme po poměrně náročné vycházce a prohlídce těžko přístupného hradu na prudkém vápencovém útesu. Je už večer, musíme trochu spěchat, jestli chceme vše vidět. Sípeme, zhluboka dýcháme, ale zvládneme to. Jsme spokojení – nádherné výhledy do okolní dramatické a krásné krajiny. Sestupujeme dolu, usídlíme se na travnatém parkovišti pod hradem, které je kromě jednoho španělského tranzitu prázdné. Romantika. Jenom ten hrozný vítr, nositel opět špatného počasí. Boří nám v noci stany, naštěstí neodlétnou daleko, ráno je vyprostíme z okolních trnitých keřů. Je krásně, ranní oranžové slunce ozařuje vrcholky vápencových hřebenů, na jednom z nich oranžový katarský hrad. Cvičíme, snídáme, jedeme dál. Na ostatní Katařské. /VIDEO/

6.den-sobota 19.9.: Poslední hrad, který jsme navštívili a který je jeden z nejhezčích a zároveň ve svém osudu nejlépe zdokumentovaným, je Mont Segure. Zde byly poslední zbytky Katarů poraženi, přes 200 z nich pak hromadně, včetně žen a dětí, upáleno na obrovské hranici na úpatí hradního kopce. Pak odjíždíme z této magicky krásné a zároveň depresivně smutné krajiny na západ po úpatí Pyrenejí, které objíždíme z levé strany po jihofrancouzské straně. K večeru dorazíme do Saint Bertrand (St.BertrandtF). Večerní procházka po krásném středověkém městečku, nocleh na parkovním odpočívadle na příjemné zelené trávě pod malým prudkým hřebenem. /VIDEO/

7.den-neděle 20.9.: Ráno se probouzíme do krásného slunečného dne. Jdeme na mši – je přece neděle. V 10.30 je ve zdejší krásné středověké bazilice nedělní oslava Kristova vzkříšení. Nádhera, Francouzi mají zvláštní estetický cit též pro liturgii. Cítíme se doma mezi svými a tak slavíme neděli. Sedíme v chórových lavicích, zdravíme se s místními lidmi. Pak si prohlédneme krásný kostel, který byl ve středověku důležitou zastávkou na cestě do Santiaga, přilehlý klášter s nádhernou křížovou chodbou. Pak jedeme do Lurd (LurdyF). Odpoledne zde celé trávíme ve společenství Matky Panny Marie. Krásné místo – jeskyně zjevení, bazilika ve třech podlažích, kde byla jedna mše za druhou, podzemní obrovská bazilika Pia X., všudypřítomní nemocní, kteří nejsou beznadějně odsouzeni k svému osudu, ale s pomocí katolických dobrovolníků září nadějí a uprostřed bolesti nejsou zoufalí (tak to na mě působilo, možná naivně). /VIDEO/

8.den-pondělí 21.9.: Jedeme podél severních Pyrenejí západně, směrem na Pau (PauF), kde se zastavujeme. Bývalé hlavní město francouzské Navarry, která zasahuje hluboko za Pyreneje na španělskou stranu, s krásným renesančním zámkem, vyhlídkovou promenádou nad železnicí, za níž již začíná divoká příroda, zvedající se do pyrenejských kopců, které jsou na obzoru dobře viditelné. Projdeme si promenádu, zámek, město, jedeme dál. Směr Biaritz, ten mineme, aniž chceme, dojedeme až do Španěl, nedaleko San Sebastianu. Krásná pláž, krajina, dalo by se spát kdekoli, až na to, že se schyluje k dešti. Je tma, nebe tmavě modrošedivé, předzvěst nočního deště. A tak se i naplnilo. Hledáme střechu nad hlavou. Už máme nějaké zkušenosti a jako katoličtí křesťané se spoléháme na kostely. To se nám vyplatilo na Balkáně, zde jsme to očekávali na poutní cestě Camino de Santiago. Také tady jsme to s vděčností uvítali – opuštěné kostely (eremitos), které mají na straně zastřešenou otevřenou předsíň, která je zbudována pro poutníky, aby zde nezmokli a spali vodorovně (St.MartinF). Krásné a milé, od této chvíle hledáme takové kostely a velice se nám to vyplatí. Nikoho nepoškozujeme a zažíváme příjemný pocit křesťanského přijetí v daleké cizině (pro ty chudější, kteří se chtějí podívat bez velkých prostředků dál do naší křesťanské Evropy).

9.den-úterý 22.9.: Ráno zase připravíme teplou snídani, vaříme kafe, čaj, jíme muesli, jogurt, kompot. Poprchává, zdržujeme se pod střechou předsíně kostela. Pak při jede komunální vůz, který se chystá vysypat popelnice a upravit hezký pozemek kolem kostela. Jsme v pohotovosti, abychom nepůsobili jako barbaři. Zdravíme: „Buenos dias“. A překvapivá odpověď: „Dobrý den!“ Než si zesumírujeme, co to vlastně ten člověk říká, si asi onen myslí, jak jsme mimo. Pak si konečně uvědomíme, že onen člověk umí česky, a tam se konečně začneme sdílet. Je to Martin, Slovák, který v Mnichově poznal svoji nynější manželku, kterou si zde vzal a žil s ní v Německu 10 let. Pak se s ní natrvalo přestěhoval do jejího domova, do Baskijska. A právě sem, zde vykonával práci zahradníka a parkového správce. A tak jsme si s ním povídali o zdejších i našich poměrech. Moc příjemné, trochu jsme pronikli do problematiky, tolik bolestné, napětí mezi Španělskem a zemí Basků. Samostatná kapitola, kterou bych asi objektivně nedokázal posoudit. Vyrážíme na západ podél severního pobřeží Španělska. Nejbližší destinace je San Sebastian (baskijsky Donostia -SanSebastian). Krásné přímořské město, pro nás zase trochu pršlavé a studeně větrné. Jdeme podél kamenného rozbouřeného pobřeží k centrální pláži „La concha“, tedy „mušle“. Opravdu je pláž ve tvaru mušle, jen ten vítr a mrholivý chlad. Přesto se koupeme, i se Šmudlou, ten zde však vypoví svou odvahu a začíná se bát hlučných hřebenovitých vln. Škoda, Šmudla je pro nás vždycky příkladem. Vracíme se k autu, jedeme na další poutní místo – Loyolu (LoyolaF). Zde se narodil Iňigo de Loyola, tedy Ignác z Loyly, zakladatel Jezuitů, velice sympatického katolického řádu (papež František). Zase prší, je pošmourno. Ale my jdeme pod střechu – do baziliky sv. Ignáce, pak do tvrze, kde se Ignác narodil a kde po svém vážném zranění se hlouběji obrátil k Bohu. Začátek velkolepých dějin řádu Jezuitů. Jedeme hledat nocleh, směrem na Bilbou. /VIDEO/

10.den-středa 23.9.: Zase bohužel prší. Máme před sebou Bilbao a Santander. Dojedeme do Bilboa, chceme si prohlédnout proslulou moderní architektonickou novinku – vilu Gugenheim. Pro mě nádhera, i když je hrozné počasí, pro jiné hrůza. Na fotce snad kompromis (BilbaoF), v každém případě nenechá diváka lhostejného. Podívejte se sami, asi to už znáte. Pak jedeme na Santander. Na pobřeží stále prší, je mlhavo, zima, nekoupatelno. Nicméně řesto zastavujeme u dlouhé mořské pláže a chystáme se koupat. Máme hlad a tak se chceme nejdřív najíst. Otevíráme čínské vepřové konzervy a jiné, snad méně chemické dobroty: olivy, chléb. K tomu španělské pivo, zdá se nám dobré. Pak kdo chce – jen já, jdeme se koupat. Je zima, fouká, mrholí, ale přesto je to občerstvující. Nejsem samozřejmě sám, pobřeží je plné „skateboardářů“, kteří se snaží ve větrném počasí chytnout pro svůj sport pořádnou vlnu, která je dovede k extázi. To se ale očividně moc nedaří. Myslím, že jsem si užil víc než oni, a za menší (žádné) peníze. Jedeme spát, bojíme se zase pršlavé noci. Není to tak hrozné, dobře se vyspíme v Boží přírodě, ale ne tak úplně – spíme pod přístřeškem pohostinství opuštěného pobřežního kostela. Po setmění sem přijíždí dva podnikatelské bouráky správce a majitele restaurace. Dohodneme se s nimi, že zde spát můžeme, nic zlého zde neprovedeme – bez problému, v pohodě.

11.den-čtvrtek 24.9.: Probouzíme se do krásného slunečného rána. O pár metrů dole od kostelem je nádherné divoké atlantské pobřeží (SantillRanoF). Je to zde upraveno pro návštěvníky – posečená tráva, dřevěné lavičky, stoly. Vyneseme ze svých nevyčerpatelných českých zásob snídaňové jídlo a pití – kafe, krása. Viz fotky, Šmudlovi se tu moc líbilo a to mluví za vše. Rozumí přece stvoření lépe než my, techničtí lidé. Pak jedeme do historického městečka Santillana del Mar. Zde strávíme skoro celý den. Přes množství turistů – krása – zvláště románská bazilika s přilehlým klášterem, viz foto (SantillanaDMarF). K večeru odjíždíme k noclehu a zítřejšímu důležitému poutnímu místu Covadongy. /VIDEO/

12.den-pátek 25.9.: Ráno se vydáváme do přírodního chráněného parku Picos de Europa. V jeho lůně se nachází významné historické místo, které se stalo místem poutním, díky střetu křesťanů a muslimů v r. 722. Pozadí této politicky nevýznamné, ale symbolicky navýsost rozhodující bitvy mezi křesťany a muslimy je následující: V r. 720 bylo muslimskými severoafrickými Maury dobyto hlavní město vizigótského křesťanského království Iberského poloostrova, Toledo. Část přeživších křesťanských rytířů z Toleda uteklo na sever. V Picos de Europa se usadili a opevnili. Svou ochranu svěřili Panně Marii. Muslimská vojenská jednotka je vypátrala r. 722, s úmyslem je zlikvidovat. Nicméně bitva proběhla neočekávaně – křesťanští rytíři zvítězili nad muslimskou přesilou. Tento vítězný zázrak byl vůdcem rytířů Pelayem připsán Naší Paní, Panně Marii. V jeskyni, kde se rytíři skrývali, byla zbudována malá mariánská kaple, později sem byl Pelayo a pak i první křesťanský asturský král Alfons pochován. Místo pojmenovali "Covadonga", tedy zkráceně "jeskyně naší Paní". Odtud se historicky odvíjí tzv. „reconquista“, tedy znovudobytí Španělska pro křesťanství od muslimské nadvlády (CovadongaF). Zase krásné místo, v jeskyni se modlí celé školy malých dětí, v bazilice o kus dál je mládežnická mše. Po tomto duchovním zážitku se vracíme k autu, jedeme zpět k pobřeží. Zastavujeme se v „Puente viejo“ (PuenteViejoF), v jehož středu je krásný středověký most nad romantickou říčkou. Pak jedeme směrem na Oviedo (OviedoF), zde později odpoledne podnikneme prohlídku zdejší poutní katedrály. Je významná jako po Santiágu nejvýznamnější poutní místo, pro své vzácné ostatky, především Ježíšovu roušku, která byla přiložena na jeho obličej po jeho smrti. Spíme nedaleko, opět pod střechou předsíně poutního kostela na kraji malého města. /VIDEO/

13.den-sobota 26.9.: Jedeme na Santiago de Compostela (SantiagoF), cíl severošpanělského putování. Je krásně. Samotné poutní místo nás trochu zklame. Zdá se, že je to spíše turistické a komerční centrum, než duchovní poutnické místo. No, ale to je naše moderní doba. Vždyť i ti neukáznění jsou Boží děti. Prohlížíme si nádhernou baziliku a její okolí v historickém centru. K večeru odjíždíme k hledání noclehu. /VIDEO/

14.den-neděle 27.9.: Podle doporučení těch, kteří nám chtěli pomoci proti zimě a studenému moři, jsme se vydali na jih do Portugalska. Navštěvujeme Tui s jeho krásnou starobylou katedrálou a pak jedeme dál na jih v naději na příjemné koupání v oceánu (TuiPortugF). Ale nepovedlo se, u pobřeží je zima, mlha, inverze a rozbouřené, studené moře. Přesto se koupeme, ale společně se Šmudlou cvakáme zubama. Jedeme trochu do vnitrozemí na nocleh. Spíme u sportovního stadionu. Ráno se rozhodujeme, že pojedeme zpět do vnitrozemí, do Španělska, na Salamanku.

15.den-pondělí 28.9.: Salamanca (SalamancaF) – nádherné exotické město severního Španělska, s proslulou církevní architekturou a hlavně se středověkou, dodnes fungující slavnou univerzitou. Plno turistů, ale hlavně mladých lidí, patrně studentů. Plaza Mayor, Jezuitská kolej, katedrála – stará románská a nová goticko-renezanční, Univerzita se svými dvory a krásnými „plateresky“, portály, které na rozdíl od ostatní Evropy jsou v době renesance všechny tesány do kamene se všemi jemnými ozdobnými prvky. Vyjíždíme ze Salamanky, míříme na Avilu. /VIDEO/

16.den-úterý 29.9.: Po stopách sv. Terezie z Avily, či T. od Ježíše. Nejdříve jedeme do Alba de Tormes (AlbaF). Tvrz, kde mají své hlavní útočiště vévodové z Alby, katoličtí generálové Karla V. v boji proti šířícímu se protestantství, hlavně ve španělském Holandsku. V Alba Terezie r. 1568 zemřela, v klášteře, který jako reformovaný karmelitánský klášter sama založila. Na místě jejího úmrtí je kostel, ve kterém jsou uloženy její ostatky. Přicházíme na začátek poutní mše. Po mši si prohlížíme kostel se sargofágem Terezie a též jejích podporujících patronů, kteří místní klášter ekonomicky zajistili. Jedeme na Avilu, kam dorazíme krátce po poledni. Výhled na dokonale zachované středověké hradby proti muslimům, které napodobují a kopírují staré římské hradby, prohlídka města se zaměřením na sv. Terezii (AvilaF). Katedrála, místo Tereziina narození. Zde je mše, po ní si prohlížíme za presbytářem též dům, kde se Terezie narodila. Pak jedeme kousek za hradby do kláštera, kam Terezie vstoupila a kde prožila kromě četných zakládacích a vizitačních cest většinu svého řeholního života. To už je večer, je zavřeno, ale dvůr je přístupný, moc hezké místo. Terezie má mimochodem letos 500. výročí svého narození. Celá Avila tím žije. Za tmy Avilu opouštíme, jedeme hledat nocleh. Ten najdeme dost pozdě za tmy v jednom městečku pod střechou předsíně kostela. Nádherné místo, klid, výhled. /VIDEO/

17.den-středa 30.9.: Dnes je na pořadu Zaragoza. Historicky římské město, později vizigótské, pak významné muslimské centrum, nakonec opět křesťanské centrum království Aragonie (ZaragozaF). Centrum města je bazilika Nuestra Seňora de Pilar, tedy Naše Paní na Sloupu, místo, kde se podle staré legendy apoštolu Jakubovi při jeho misijní cestě na západ země (Santiago) zjevila na římském sloupu Panna Maria. Sloup se uchoval dodnes, je uctíván jako významná historická vzpomínka na tuto velikou událost poloviny 1. stol. Kolem sloupu je vybudována obrovská barokní bazilika. Její kupole jsou zdobeny freskami Velasqueze, Goyi a dalších významných barokních malířů. Na druhé straně dlouhého náměstí je katedrála, kam se platí vstup jako do muzea. Nádherný interiér je snůškou gotiky, renesance a baroka. Postraní alabastrové oltáře dávají na srozuměnou, že mecenáši jsou mocní křesťanští králové tohoto bohatého území, totiž Aragonie. Jdeme zpět přes starý most k autu, jedeme navečer směrem na východ, na Barcelonu. Nocleh najdeme nad městečkem, kde zase za tmy hledáme útočiště v avízovaném klášteře, ale nakonec zakotvíme na otevřené střelnici pod kopci, na kterých je klášter a tvrz. Opět krásný nocleh. V noci svítí úplněk, někteří neodolají (Petr) a vydají se za svitu měsíce na vrchol s polozříceným klášterem (StrelniceF). /VIDEO/

18.den-čtvrtek 1.10.: Dnešní cíl – Montserrat (MontserratF). Nedaleko Barcelony, v dramatických hladkých prudkých skalách, které asi od nepaměti lákaly k uchýlení do samoty, do duchovního rozjímání, hledání Boha. Starý poutní benediktýnský klášter skrývá ve svém středu prastarou sošku černé Madony s Ježíškem, o které se legendárně traduje, že ji vyřezal samotný sv. Lukáš. Zde též složil na oltář Panny Marie své zbraně sv. Ignác a zasvětil se zde Matce Boží a Kristovu poslání. Nádherné prostředí, ale podobně jako v Santiagu příliš mnoho hlučných turistů. Zase tradiční hledání noclehu a blahodárné spaní.

19.den-pátek 2.10.: Dnes nedaleká Costa Brava, pobřeží na sever od Barcelony. Divoké, skalnaté, panenské, dramatické. Na mnohých místech se necitlivě proměnilo na turistická centra, kde zaniká krásný přírodní ráz zdejšího prostředí, ale na jiných místech je ještě nádherně zachovalé – Cadaques a okolí a jiné (CostaBravaF). Nakonec jedeme do vysoko položeného polozříceného kláštera, který se však již v inverzi koupe v plujících mracích. Ten si prohlédneme společně s přilehlou středověkou vesničkou, pak odjíždíme již směrem domů. Poslední noc ve vinici. Zítra již domů, ale se zastávkou St. Maximin St. Baume uprostřed Provence. /VIDEO/

20.den-sobota 3.10.: Poslední zastávka před návratem, Saint Maximin la sainte Baume. Významné poutní místo spjaté s Máří Magdalénou (StMaxF). Zde se podle staré provensálské legendy měla po třicet let zdržovat v odlehlé jeskyni, kde konala přísné pokání, modlila se, komunikovala s nebeskými bytostmi. Nejedla, nepila, andělé ji živili duchovním pokrmem, denně ji přenášeli k nebeskému Božímu trůnu a znovu snášeli na zem. Dole v městečku stojí románsko-gotická bazilika nad místem, kde Magdalena při svém umírání z rukou sv. Maximina přijala poslední sv. přijímání a kde zesnula. Nad jejím hrobem je postavena poutní bazilika. Vedle jejího sarkofágu a relikviáře, kde je vidět její lebka, jsou sarkofágy sv. Maximina a sv. Sidonia (podle zdejší legendy slepec od narození, kterého Ježíš podle Janova evangelia uzdravil v Jeruzalémě). /VIDEO/

Pak už valíme domů (ZpetF)– je 11hod, máme řed sebou 1600km. Po cestě posloucháme „toulky“ o Husovi. Domů dorazíme kolem 3hod ráno, najeli jsme 7.700km.

A teď trochu musiky:(klikněte si na odkaz pravou myší, pak na novou kartu, tam vám bude hrát muzika, přičemž se můžete vrátit na prohlížení stránky - obrázků a videí s místním hudebním pozadím) Jižní Francie, a Španělsko - jižanský temperament

 

 


 [Z1]

Go to top