Albánie-Řecko-2014
V polovině září r.2014 se vydáváme na expedici po Balkáně, s hllavními destinacemi Albánie a Řecka.
Den 1 - 16.9.: Vyrážíme v úterý 16.září v pozdní ráno z Trmic u Ústí n.L. Jedeme pro Jendu z Klapýho a následně pro Petra z Prahy. Z Prahy vyjíždíme asi ve 13hod odpoledne. Jedeme po dálnici na Brno. Na jižní Moravě se krátce zastavujeme v Dolních Věstonicích, pak jedeme přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska směrem na Záhřeb, po hlavní chorvatské dálniční magistrále. Kolem 1hod po půlnoci hledáme nocleh, který celkem rychle nacházíme pod dálničním mostem nedaleko za Záhřebem.
Den 2 - 17.9.: Jedeme dál po chorvatské magistrále, zastavujeme se jen na chvíli na odpočívadle nad Dubrovníkem, pokračujeme dál do Černé Hory, zde se zastavujeme již večer na Boce Kotorské. My se již nekoupeme, jen Šmudla neodolá (spolupasažér - pejsek). Pokračujeme dál podél Boky K., pak již hledáme nocleh v horách u Cetinje. Nakonec se ubytujeme na verandě opuštěného domku. /VIDEO/
Den 3 - 18.9.: Ráno krásné výhledy na pohoří kolem. Pokračujeme dál k Albánii, projíždíme po západním břehu Skadarského jezera. K večeru přijíždíme do Albánie, první zastávku děláme ve Škoderu, zde kupujeme balkánský čerstvý sýr a červené víno merlot. Jedeme dál na východ do srdce Albánských Alp na Thethi. Spíme asi 40km před Thethi na úpatí horských hřebenů. V noci je poměrně chladno a naše spacáky skrápí bohatá rosa. /VIDEO/
Den 4 - 19.9.: Po kochání krásnou horskou přírodou v našem okolí vyrážíme ráno na horskou vesnici Thethi. Zpočátku to jde dobře, silnice je nová, stále ještě ve výstavbě, patrně podle bilbordů financována EU. Ale asi 15 km před vesnicí asfalt končí, dál již pokračuje jen kamenitá úzká silnička, nevhodná pro osobní auta, jezdí zde především terénní taxíky, které sem dopravují turisty. My se přesto na tuto dobrodružnou cestu vydáváme naší fabií. Oněch 15km nám trvá pomalou jízdou celé 4 hodiny. Jedeme tedy krokem, po většinu cesty musí ostatní z auta vystoupit, abychom neurazili výfuk nebo nepoškodili podvozek. Odpoledne konečně dorážíme do Thethi. Nádherná vesnice v klínu vysokých horských štítů. Hory kolem dosahují až 2.500m nadmořské výšky. Procházíme a prohlížíme si celou vesnici, zvláště pak zdejší "kulu" - opevněnou kamennou věž, kde nacházeli útočiště muži, jimž hrozila krevní msta pro zabití člena jiného klanu. Dokud se případ nevyřešil právně před řádným soudem, který případ zabití prozkoumal a sankcionoval, povinnost krevní msty pro postiženný klan trval. Krevní msta se pak týkala nejen samotného vinníka, ale všech mužských členů provinilého klanu. Pozdě odpoledne se vydáváme na zpáteční cestu do Škoderu, odtud pokračujeme na Komani, městečko, které leží blízko jezera Komani. Spíme kousek od Komani v širším oblázkovém řečišti řeky, která z jezera vytéká. /VIDEO/
Den 5 - 20.9.: Ráno vyrážíme k jezeru Komani, chceme absolvovat cestu na lodičce v úzkém, podle průvodce nádherném přehradním jezeru. Na místě blízko výjezdu turistických lodiček se dohodneme s místní turistickou agenturou, že nás vezmou na hodinovou projížďku, ale protože je to mimo jízdí řád (pravidelná loď vyjíždí jen brzy ráno, což jsme nevěděli), objednání loďky stojí 90Eu, což je přemrštěně mnoho. Přesto na to přistupujeme, ale po dlouhém čekání vidíme, že loďka, která nás má vézt, je jakási plechová popelnice bez možnosti si pořádně sednout. A tak nakonec své rozhodnutí přehodnotíme a nikam nejedeme. Asi škoda, ale za těchto podmínek je cena opravdu přemrštěná. Vracíme se zpět na silnici mezi Škoderem a Duresem. Nejdříve se zastavujeme v městečku Komani, kde si prohlížíme moderně vystavěný kostel s hezkými mozaikami Matky Terezy a dějin pronásledování věřících za římské doby, za turecké nadvlády, za brutálního komunistického režimu. Jedeme dál na Lezhe /VIDEO/, kde se zastavujeme k prohlídce památníku trosek katedrály, kde byl pochován národní hrdina, neporazitelný bojovník proti Turkům, Skanderbeg. Potom pokračujeme na Dures, hledáme nocleh v kopcích u Dures. Nakonec zakotvíme v jedné vesničce u polorozpadlého opuštěného domu. Zdá se, že v noci bude pršet a tak volíme místo k přespání pod polorozpadlým balkónem. Kdy se večer ubytováváme, vzbuzujeme pozornost místních dětí, které stále postávají u našeho útočiště a my máme obavy, aby nás v noci neobtěžovaly. Nicméně situace se vyvine v náš prospěch a my poznáváme, že zdejší lidé jsou pohostinní a přívětiví. Nejdříve dáváme dětem nějaké sladkosti v mínění, že od nás něco čekají. Ale reakce je neočekávaná, za nějaký čas děti přicházejí s klíčem, otevírají dolní dveře domu, kde je uskladněna hromada melounů. Vybírají dva veliké melouny - jeden zelený (vodní) a druhý žlutý (medový). Beze slov nám je pokládají ke spacákům. Děkujeme jim a na noc se loučíme. V noci opravdu dost prší, pod balkónem nám zmoknou nohy a dolejšek spacáků. /VIDEO1, VIDEO2/
Den 6 - 21.9.: Ráno po krátkém sušení spacáků a skrovné snídani odjíždíme do Duresu. Do tohoto města a nejvýznamějšího albánského přístavu dojíždíme před polednem. Je to veliké, značně znečištěné a silně komunistickou diktaturou postižené město. Všude, i v kdysi historickém centru, stojí neestetické paneláky, ulice jedna jako druhá, bez specifičnosti a smyslu pro krásu. I starý historický přístav je bez původních staveb čistě v moderním nehezkém stylu. Prohlížíme si antické divadlo, ovšem pouze z vnějšku. Dále stoupáme na kopec nad městem, odkud je hezký výhled na celé město a na moře a kde stojí zámecká vila krále Zogu (despotickým králem Albánie v letech 1928-39). Dnes je výstavná ila vybrakována, přístup je zamezen, kolem je vidět vícero betonových bunkrů, které zde byly (jako v celé Albánii na mnohých místech) vybudovány za komunistického Hodžova režimu. Odjíždíme z města směrem na Berat, nejdříve se však nedaleko za Duresem zastavujeme u moře, kde se koupeme a spořádáme obrovský meloun, který nám darovaly děti minulý nocleh. Nyní hledáme nocleh nedaleko u Beratu, nakonec zakotvíme v jedné vesnici a spíme v rozestavěném jádru domu v přízemí. /VIDEO/
Den 7 - 22.9.: Ráno se u nás zastavují někteří kolemprocházející lidé, zvláště pak jeden pán, který s námi vehementně komunikuje. Nerozumíme ani slovo, albánština, ačkoli indoevropský jazyk (přímý následovník antické illyrštiny), je v mluvené řeči zcela nepodobný jakýmkoli jiným evropským jazykům. Pán stále opakuje jedno slovo, myslím, že to bylo "šitet", které pak podle plakátů na jiných rozestavěných baráků dešifrujeme jako "k prodeji". Chtěl nám patrně rozestavěný dům prodat. Odjíždíme směrem na Berat, kam zanedlouho dorazíme. Berat je krásné město, které nebylo výjimečně "přestavěné" do ukázkového komunistického panelákového města. Zaparkujeme na svahu pod velikou beratskou pevností a jdeme se podívat do tohoto opevněného náhorního městečka. Kromě středověkého mohutného opevnění jsou zde hezké, bílým vápencem vydlážděné uličky, lemované historickými albánskými domy, jsou zde též staré, v Albánii zcela výjimečné (Hodža zakázal r.1967 náboženství, ve snaze vytvořit ukázkový komunistický ateistický stát a tak nechal téměř 3.000 kostelů zbořit) byzantské kostely. Místní muzeum ukrývá krásnou kolekci starých pravoslavných ikon, zvláště umělecky hodnotné jsou ty od Onufriho, nejvýznamějšího sakrálního malíře v Albánii. Vracíme se k autu a odjíždíme směrem na Gjirokastru. Dost bloudíme, nemůžeme pořádně najít tu správnou silnici do Gjirokastry. Albánské silnice jsou hrozné, značení není o nic lepší. Nakonec však tu správnou cestu najdeme a nezadržitelně se blííme k tomuto krásnému jihoalbánskému městu. Po cestě se již smráká, je silný vítr a chvílemi prší, hledáme nocleh, který by nám skýtal střechu nad hlavou, tedy opět rozestavěný dům, kterých je po Albánii mraky. U silnice je rozestavěná benzínová pumpa, zcela osamocená, ideální místo pro nocleh. Zastaujeme a ubytováváme se. /VIDEO/
Den 8 - 23.9.: Přes noc hodně prší, jsme vděční, že jsme našli střechu nad hlavou a nemuseli jsme moknout. Ráno vyrážíme směrem ke Gjirokastře, do které dorazíme zanedlouho. Gjirokastra je krásné město na jihu Albánie, rodiště dvou významných osob albánských dějin - Envera Hodži (komunistický vůdce země mezi lety 1944-1985), a Ismaila Kadare (1936), nejznámějšího albánského spisovatele, proslulého v celém světě. Procházíme zde po svahu nahoru k místní rozsáhlé pevnosti na vrcholu kopce. Pevnost, která zde stála od pradávna, byla obnovena a rozšířena Skanderbekem a následně Turky. Prohlížíme si pevnost, zvláště krásné jsou výhledy z pevnosti do údolí řeky Driny a na okolní svahy horského hřebenu. Brzy odpoledne odjíždíme z Gjirokasteru a míříme na samotný jih do Butrintu. Butrint navštěvujeme odpoledne téhož dne. Butrint je antické město na samém jihu Albánie, obklopené Butrintským jezerem, do značné míry dobře zachované. Trosky města jsou natolik zachované, že si člověk může dobře udělat pojem o životě lidí v tomto krásném antickém městě. Večer přejíždíme mořskou úžinu, která ústí na jedné straně do velikého Butrintského jezera, či spíše mořského zálivu, a na straně druhé je již Středozemní moře. Za soumraku se loučíme s Albánií /VIDEO/ a přijíždíme do Řecka. Míříme na Igumenitsu a následně do Dodony, starověkého řeckého věšteckého posvátného města. Asi 5km od archeologické lokality se ubytováváme u kapličky sv. Atanáše. Noc je chladná, ale příjemně klidná. Před kapličkou je totiž krásný travnatý rovný pozemek, ne němž se hezky spí. /VIDEO1, VIDEO2/ /VIDEO3/
Den 9 - 24.9.: Ráno po dobré snídani u kaple vyrážíme na prohlídku antické Dodony. Je krásně, není horko, prohlížíme si toto krásně položené místo, které bylo vedle Delf velice významné jako věštecká svatyně, kam lidé putovali, aby se dozvěděli podle své víry o své budoucnosti. Kromě dobře zachovalého antického divadla je zde posvátný okrsek, kde stál malý chrám boha Dia, u němž stál veliký posvátný dub, v jehož větvích hnízdili holuby. Ze šelestu listí posvátného dubu a z letu vyplašených ptáků se pak věštila budoucnost pro žadatele věštby. Po prohlídce tohoto přírodně krásně položeného místa se vydáváme dál, směrem na Ioaninu. Sem dorazíme kolem poledne, prohlížíme si toto historické městečko, které sehrálo významnou roli na přelomu 18. a 19. stol. V této době zde totiž vládla Ali paša, který se vzepřel turecké nadvládě a vytvořil zde rozsáhlý stát pod svou suverénní pravomocí. Prohlížíme si malebné úzké uličky města a následně hlavně návší s citadelou, kde stojí též kromě trosek tvrze krásná stará mešita. Pozdě odpoledne odjíždíme z Ioaniny směrem na Meteoru. K večeru sem dorazíme, zastavujeme u hlavního kláštera sv. Spasitele, rozhlížíme se po malebném okolí, kde na bizarních skalních masívech stojí jako orlí hnízda byzantské kláštery. Pak ještě zajedeme k ženskému klášteru sv. Štěpána, chvíli zde péobudeme a za soumraku vyrážíme směrem na Thermopyly hledat nocleh. /VIDEO1, VIDEO2, VIDEO3/
Den 10 - 25.9.: Po poměrně dlouhém hledání nakonec zakotvíme u hezkého kostelíku na kraji městečka Agios Georgios. Spíme zde v zastřešeném ochozu kostela. Krásné. Ráno po vydatné snídani vyrážíme na historicky významné Thermopyly. Nejdříve se na delší dobu zastavujeme u thermopylských termálních sirných pramenů. Velice příjemná koupačka, následně vaříme teplý oběd (jediné teplé jídlo za celé cestování). Rýže a vepřové maso z konzervy je naším jediným teplým jídlem celé výpravy. Po řádném naplnění již poměrně jídlu odvyklých žaludků se po přejezdu vzdálenosti jen několika set metrů zastavujeme u moderního památníku slavného řeckého odporu proti několikanásobné přesile perských nepřátel z r.480 př.Kr. Památník zobrazuje spartského krále Leonida, který s napřaženým kopím míří na své nepřátele po tom, co byl vyzván, aby se dobrovolně vzdal a vyhnul se tak se svými jen 300 bojovníky jisté smrti. Kromě Sparťanů zde bojovalo již jen asi 1000 vojáků z Thespií, kteří též na místě později zahynuli. Proti nim stálo podle starověkých pramenů kolem 2,5 miliónů perských vojáků. Toto číslo je jistě přehnané, nicméně dá se počítat tak asi se 100.000 protivníky. Poslední zbytek spartských vojáků se stáhl na vyvýšený okrouhlý blízký kopec, kde postupně ztratili do jednoho své životy. Simonidův verš vstoupil do dějin jako ideál boje za svobodu evropské civilizace proti barbarskému zotročení. Zní: "Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám." Následně odjíždíme směrem na Delfy. Musíme projet pohořím Parnas. Nádherné hory, opředené mnohými bájemi a pověstmi. Prší, tak výhledy jsou poněkud méně přívětivé. Na náhorní plošině však trochu nemilé překvapení - developeři zde nastavěli stovky nových domů, které se nyní prodávají podnikatelům jako turistické ubytovny. Architektura je sice celkem pro hory přijatelná, ale množství zcela nových, ještě neobydlených baráků působí přinejmenším necitlivě vůči divoké přírodě. Zakotvíme večer na kraji Delf u byzantského kostela. V noci prší a tak se stáhneme do zastřešeného otevřeného atria kostela. /VIDEO/VIDEO-Parnas/
Den 11 - 26.9.: Ráno po vyjasnění jedeme pár kilometrů do svahů Parnasu, do antických Delf. Nádherné a velice poučné - muzeum s mnohými exponáty i překrásně přírodně situované toto starověké centrum věštění. Scenérie při stoupání "svatou cestou" k Apollónovu chrámu a dále k antickému divadlu a pak ještě výše ke stadionu, kde se vždy 1x za 4 roky (vždy po 2 letech po olympijských hrách) konaly posvátné "Pýthijské hry". Pýthie byla kněžka boha Apollóna a proslulá věštkyně, k níž proudily nejen z Řecka, ale i z oblastí s Řeckem sousedících, zástupy tazatelů na výsledek budoucích událostí. Odpoledne odjíždíme do nedalekého starého byzantského kláštera "Osios Lukas" ("blažený Lukáš). Klášter leží v nádherné krajině na svazích Parnasu s krásným výhledem na náhorní plošinu, kde se pěstují olivy a fíky. Klášter, který vyrostl na místě posledního odpočinku poustevníka Lukáše v 10. stol., překvapí krásnou starobylou byzantskou architekturou a především krásně zachovalými mozaikami, které zde krášlí strop a stěny klášterního kostela již celé tisíciletí. Tím působivější, že klášter je dodnes obýván mnišskou komunitou, je tedy autenticky živý, nejen muzejní relikt. Odjíždíme z tohoto duchovního centra středního Řecka směrem na Théby. Projíždíme pověstným pohořím múz - Helikonem, směrem k moři a hledáme nocleh. Chceme se dostat ke klášteru, k němuž vede ukazatel, ale zabloudíme. Jedeme stále do strmého kopce, po velice špatně sjízdné silnici (jen upěchovaný hrubý štěrk s četnými výmoly. Je již tma a prší ... Nakonec se nám podaří najít na kamenitém svahu sjezd k bývalé pastevecké usedlosti. Je ale v troskách, na zemi harampádí a zvířecí hnůj. Potřebujeme ale nutně střechu nad hlavou. A tak vymeteme nepořádek z opuštěné betonové verandy rozpadlé chatrče, nad níž je děravá prkenná střecha. Noc je "náročná" - hrozně fouká a prší. /VIDEO1, VIDEO2/
Den 12 - 27.9.: Ráno máme částečně promočené spacáky, ale počasí se zlepšilo. Svítí sluníčko. Vydáváme se hledat klášter, který jsme v noci minuli. Klášter je opuštěný a nepřístupný, ale s trochou snahy se dostáváme do interiéru díky širokým rozvalinám v ohradní zdi. Velice zajímavé, ještě před nedávnem musel být klášter funkční, něco se dokonce v poslední době opravilo (hlavně pevně uzavřený kostel), ale jinak nikde ani živáčka. Krásný výhled na divokou krajinu a dolů k moři. Míříme tam, stále silně fouká, ale sluníčko nás povzbuzuje k ranní koupeli v tyrkysovém moři. /VIDEO/ Zároveň sušíme spacáky a noční oblečení, jsme zde sami, turisti již mají po sezóně a místní Řekové se v takovém větru nekoupají. Po koupeli a snídani se vydáváme do Théb. Cestou se zastavujeme na kraji Thespií, moderního městečka, které stojí na místě starověkého města, jež vstoupilo do slavné nesmrtelné památky svými 700 bojovníky, kteří společně s 300 Sparťany bojovali u Thermopyl. Do Théb dorazíme kolem poledne. Začalo zase pršet. Théby je moderní nudné město, z jeho antické zašlé slávy zbylo jen nepatrně. Trochu se zde zdržíme, ale pak rychle dál. Míříme na Marathon /VIDEO/, tedy směrem k Athénám. V Marathónu se na chvíli zastavujeme, je již po zavíračce. Ačkoli zde vlastně nic kromě zeminou navršené mohyly nic není, pozemek je obehnán plotem a vybírá se vstup. Ještě před 18 lety to zde bylo volně bezplatně přístupné. U Marathónu zvítězili Athéňané nad perskou přesilou krále Dareia r.490 př.Kr. Následně jeden z athénských vojáků s radostí běžel zvěstovat do domovského města slavné vítězství a při vyřízení radostné zprávy vydechl vyčerpáním naposled. Trasa jeho běhu je dnes pokryta asfaltovou silnicí, která však opět funguje též jako trasa pro nadšené vytrvalé běžce. Po pravé straně silnice běhají sportovci, je jim tam vyhrazen prostor, musí se jet velmi opatrně. Zase je již večer, míříme na nejzažší mys na západ od Athén, tedy na cíp poloostrova Attiky, do Súniónu. Nalézáme dobrý nocleh v rozestavěném betonovém jádru otevřeného a přístupného baráku nedaleko mysu.
Den 13 - 28.9.: Je neděle, slavnost sv. Václava, po snídani (kafe, chleba, rybičky, ovoce) sedáme zas do auta a jedeme na Sunion. Tento západní mys Attiky je korunován částečně dochovaným chrámem boha Poseidóna, od něhož jsou krásné výhledy na moře. Po prohlídce jedeme do Athén. Zatímco na Sunionu trochu prší, v Athénách je již krásně. Hledáme v tomto přelidněném městě parkování, nacházíme malé hlídané parkoviště v centru města, jen poplatek není malý - bezmála 15 Eu do večera, musíme být zpátky do 18hod večer. Jdeme nejdříve na aténskou Akropol, je neděle, tudíž vstup je grtatis. Moc příjemné, jinak bychom platili též kolem 15Eu. Akropol je doslova napěchována turisty. Je ale hezky a četné fotografické mraky dodávají výhledům na obrovské bílé město optické dramatičnosti. Parthenon, propylaje, Erechtheion, dvě antická divadla na svazích skalnatého návrší. Krása, jen jsme trochu rozpačití z rozsáhlých rekonstrukcíc, které se na antických stavbách provádějí - nové hlavice sloupů, vyspravované zdi chrámů, nové kameny jsou z bíle zářivého vápence, ty staré jsou okrově zažloutlé. Ale jinak moc zajímavé, jen škoda, že máme nedostatek času, na muzea již nezbývá prostor. Ještě výstup na sv. Pavlem proslulý Areopag, proběhnutí antické agory s rekonstruovanou Attalovou stoou, a již směřujeme zpět k autu, aby nám hlídač auto na parkovišti nezamkl a nemuseli jsme ve městě strávit noc. Při výjezdu z Athén se snažíme trefit na místo naproti Salamině, kde stál polní trůn krále Xerxe, pozorujícího průběh velkolepé námořní bitvy Peršanů s Řeky, kde Peršané podlehli mnohem menšímu, ale lépe strategicky vedenému loďstvu řeckému, jemuž velel Themystokles. Nicméně jej nenalézáme, vvýpadovka na Pireus a Korint nemá značený výjezd na Salaminu a je už večer, takže nakonec zakotvíme v lesíku asi 20km před Korrintským průplavem. /VIDEO1, VIDEO2/
Den 14 - 29.9.: Ráno je konečně hezky, i když dost fouká. Zastavujeme se u stáda oveček, přičemž zvědavý Šmudla vyskakuje z okna auta podívat se na dosud neznámé tvory, přičemž je brutálně napaden dvěma velikými ovčáckými psy. Mnoho křiku a štěkání, zvířený prach, Šmudla se válí na zádech, vypadá to hrozivě. Je ale nakonec paničkou zachráněn a k úlevě všech není pokousaný, jen řádně vyděšený. Potom už vzhůru na Korint - za Lutraki přejíždíme po pontonovém zvedacím mostě západní konec průplavu, prohlížíme si vykopaný úsek "Diolku" - kamenné silnice, po které byly v antické době na dřevěných kulatinách přetahovány lodě. Průplav byl prokopán koncem 19. stol. Na nejvyšších místech je k hladině moře až 80m hlubokého průkopu. Jinak je 6,4km dlouhý, za rok jím propluje několik tisíc lodí, čímž si značně zkrátí nutnost objíždět celý Peloponés. Prohlížíme si průplav z vysokého mostu spíše ve východní části průplavu, kde je opravdu tyrkysově modrá hladina moře vzdálena v hloubce 80m. Jedeme na prohlídku antického Korintu. Muzeum, Apollónův chrám, béma, z něhož byl souzen a z kterého možná někdy promlouval apoštol Pavel, široké antické silnice, krásné výhledy, na jednu stranu na moře, na druhou pak na strmý Akrokorint. Už se schyluje k večeru, když jedeme na Akrokorint. Jen nerad nás hlídač pouští do areálu obrovského systému opevnění, které vznikalo od starověku až do doby turecké nadvlády. Krásné výhledy opět na Korintskou šíji, řeckou pevninu a na druhou stranu na kopcovitý Peloponés. Sjíždíme k nedaleké Nemeji, kde na krásném odpočívadle s lavičkami, pitnou vodou, stínem platanů, přenocujeme. /VIDEO1, VIDEO2/
Den 15 - 30.9.: Probouzíme se do krásného slunečného rána s nádherným výhledem na zdejší vinařskou oblast, sloupy chrámu starověké Nemeje a mezi vinicemi zářivě bílý hřbitov s křesťanskou kapličkou. Vyrážíme, po cestě kupujeme místní víno - je moc dobré - a malou lahvičku hroznového sirupu (bez cukru, čistě z hroznového koncentrátu). Ceny jsou velice přívětivé (víno v pet lahvích). Směřujeme na Mykény a Týrint, starověká hlavní centra krétsko-mykénské kultury (předřecká kultura - před r. 1200 př.Kr.). Je zde krásná krajina - v ní obrovské plantáže pomerančovníků (ještě jsou zelené, ale přesto již docela sladké a šťavnaté, pár spadaných sbíráme a bereme s sebou. Mykény míjíme a jedeme do Týrintu. Prohlížíme si kyklopské zdivo místního královského paláce. Zvláště zajímavé jsou chodby v mohutných kamenných zdech opevnění. Odtud se jedeme podívat do "tholu" - mykénské prostorné klenuté hrobky. Pak jedeme k moři do historicky významného přístavu Nauplionu. Koupeme se na osamělém, těžko přístupném místě v nádherně tyrkysové vodě. Konzumujeme cukrový meloun, který jsme dostali od dětí v Albánii za našeho noclehu u vesnice nedaleko Duresu. Meloun je výborný, sladký, chutná i Šmudlovi. Odtud objíždíme hluboký záliv, který je jako stvořený pro dobře chráněný přístav. Míříme přes hory do Sparty, kam dorazíme k večeru. Nejdříve zastavíme u bronzové sochy krále Leonida, nejproslulejšího spartského bojovníka (Thermopyly). Prohlédneme si archeologický areál, je zatím částečně volně přístupný, částečně ještě nevykopaný, z návrší akropole je krásný výhled na prudké svahy pohoří Taigetos, které bylo výbornou obranou starověké Sparty. Ze Sparty jedeme již za tmy na svahy Taigetu, kde leží velice dobře zachovalé byzantské město Mystra. Na vedlejší ulici k osamělému kostelíku nalézáme na zastřešeném venkovním plácku před kostelem noční útočiště. /VIDEO1, VIDEO2/
Den 16 - 1.10.: Ráno kafe, snídaně u osamělého kostelíku v horském lese. Odtud se vydáváme na prohlídku byzantské Mystry. To nám zabere několik hodin. Krásné byzantské kostely, trosky klášterů a celého města, které bylo ve své době (14.-15.stol.) hlavním městem byzantského Morejského despotátu. Nejvyšší bod města byl vlastně základem pozdějšího města. V době křížových výprav zde byl franským šlechticem postaven hrad pro kontrolu spartské oblasti. Následně jedeme přes krásné, divoké pohoří Taygetos (video) k moři do Pylu. Nedaleko od tohoto starověkého královského města proslulého Nestora, se ještě navečer koupeme v Navarinském zálivu. Pak již za tmy hledáme nocleh, útočiště opět nalézáme u osamoceného kostelíka nedaleko silnice, uprostřed olivového háje. /VIDEO1, VIDEO2, VIDEO3/
Den 17 - 2.10.: Ráno vyrážíme na Olympii. Cestou se ale jdeme koupat na malou pláž nedaleko Pylu. Odtud po pořádné koupačce již jedeme do původního posvátného okrsku proslulých, dnes opět provozovaných Olympijských her. Sem dorazíme brzy odpoledne. Prohlédneme si celý archeologický areál, včetně běhu na 1 stadion, který měřil v Olympii 198m. Též zdejší muzeum, se svými exponáty z antické Olympie, je velice informativní a zajímavé. K večeru jedeme z Olympie hledat místo k přespání. /VIDEO/
Den 18 - 3.10.: Ráno vyrážíme již na zpáteční cestu. Čeká nás daleká cesta - asi 2200km. Máme na to dva dny - v sobotu již musíme být zpátky. Jsme ještě na Peloponesu. Jedeme přes Patras, na řeckou pevninu se dostáváme "po souši" - přes moderní dlouhý a vysoký most. Architektonicky velice zajímavý. Pak jedeme kolem Ambricijského zálivu. Zde se zastavujeme na poslední rozloučení s mořem. Koupeme se na krásné oblázkové pláži. Jsme sami, je to tím příjemnější. Krásné klidné moře. Pak valíme dál. Přes Černou Horu do Srbska, asi v polovině této převážně rovinaté země, hledáme nocleh již za tmy u města Jagodina. Směrovka na orthodoxní klášter je vítaným pokynem k odbočení z hlavní trasy. Ke klášteru dorazíme již za hluboké tmy. Pár metrů od klášterní zdi je hezký otevřený travnatý plácek, kde se od širákem utáboříme. Je dost chladno, ale dá se to přes noc přečkat.
Den 19 - 4.10.: Ráno se jdeme podívat do tohoto kláštera sv. Mikuláše. Vítá nás příjemný mnich, který nám ukazuje starý byzantský kostel z doby středověku. Pak si chceme něco koupit z klášterní produkce. Mnišský bratr nám nabízí kozí sýr, med, rakiju. Ceny jsou velice příhodné, nakupujeme vzorky ode všeho. Dáváme klášteru ještě malý příspěvek a jedeme dál. Žastavujeme se ještě v Jagodině u nového kostela, který si prohlídneme a pak už bez velkých zastávek domů. Přes Maďarsko, Slovensko ...
Zde odkaz na důkladné fotografické doprovázení Jendy: Albánie-Řecko-JenBar: část1 část2 část3 část4 část5 část6 část7 část8
Tady trochu muziky: Albánská muzika Řecká muzika