Menu

Islám

Islám je

2. největší náboženství světa. Dnes čítá asi 1,6 miliard svých členů, čímž se řadí za křesťanství, které má asi 2,2 miliard věřících. Slovo "islám" znamená "odevzdanost", rozumí se Bohu. Víra je přísně monoteistická, náboženské společenství muslimů navazuje na židovství a křesťanství, přičemž se k oběma těmto monoteistickým náboženstvím v určitých bodech vymezuje. Zakladatelem je Mohamed, jenž je muslimy ctěn jako poslední a největší Boží prorok. Jméno pro Boha je Alláh, což je prastaré semitské označení nejvyššího Boha. Alláh je stejně jako Bůh křesťanů a židů stvořitelem dobrým, milosrdným, osobním, zasahujícím do lidských dějin, otevírajícím člověku účast na věčném životě. Po životě naplněném dobrými skutky člověk po nevědomém mezidobí (od smrti do vzkříšení) vchází do ráje, naopak zlý do pekla. Na věčnosti je již osud člověka nezvratný.

Mohamed, zakladatel islámu, se narodil kolem r.580 po Kr. v Mekce, kterou ovládal mocný rod Kurajšiců. Již v raném dětství osiřel (otec zemřel před narozením syna, matka pak, když mu bylo 6 let). Ujali se ho jeho nejbližší příbuzní. Asi od 30. roku svého života mívá extatická zjevení, při nichž mu údajně anděl Gabriel (Džibril) diktuje poselství pro lidi - Korán. Vždy po takové náboženské extázi Mohamed diktuje jakési duchovní básně, zvané súry, které tvoří Korán, svatou knihu muslimů. Jako asi 20-25ti letý se žení s asi o 15 let starší zámožnou Chadžídou, která je jeho velikou oporou v jeho náboženském poslání. Po její smrti (621) se však proti M. postaví nejvlivnější vůdci kmene v Mekce a M. musí r. 622 město opustit jen s nevelkým počtem svých následovníků. Odchází do Jathribu (Medina), jeho odchod se nazývá "Hidžra" a jeho datum je po M. smrti prohlášeno za počátek "Ummy", společenství muslimů. Jathrib je přejmenováno na "Město (Medina) prorokovo" a postupně všichni jeho obyvatelé se přidávají k Mohamedovu náboženskému hnutí. Po několika válečných střetech s mekkánskými Kurajšovci se již silné společenství islámu vydává proti Mekce, která ji celkem lehce padá do rukou, přičemž M. se vůči někdejším nepřátelům zachová velice lidsky, nemstí se jim, ale velkomyslně je přijímá do svého společenství. Nyní již téměř celá Arábie patří muslimům. M. věnuje organizaci nového náboženství a tvorbě jeho pravidel. Na sklonku svého života již muslimové podnikají první výpravu k hranicím Byzance. Mohamed umírá r. 632 a po jeho smrti se ujímá funkce "chalífy" (následníka) Abú Bakr (632-634), Mohamedův tchán. Následují desetiletí, ve kterých další chalífové (Umar -634-44, Uthmán -644-56, Alí -656-61) bleskovými vítěznými výpady na všechny strany od Arábie, si muslimové podmaňují Persii (Sásanovskou říši), Sýrii, Palestinu, Egypt a následně celou severní Afriku (Maghreb). To je přímo lavinovitý nástup nového náboženství na scénu světových dějin.

Základ islámské viry je svatá kniha Korán ("četba"). Slova Koránu (především jeho originální arabská verze) nejsou podle tradiční víry muslimů pronášena zároveň člověkem a Bohem, tak jak inspirovanost Písma chápou židé a křesťané, ale jsou přímým, bezprostředním projevem Alláha, který je přímo diktuje proroku Mohamedovi, jenž k nim nic svého osobitého nepřidává. Jsou tedy přímou řečí Boží. Z tohoto důvodu jakýkoli výklad se musí doslovně držet textu, není možná exegeze ve smyslu historicko-kritické metody, jak je již všeobecnou praxí u křesťanů, či alegorický výklad užívaný u židů. Korán má 114 súr, z nichž je každá do určité míry nesena vždy jedním tématem.

Islámská tradice - "sunna",

Go to top